V říjnu proběhla v naší režii veřejná prohlídka ostravského věžáku na Ostrčilově ulici zvaného mrakodrap. Návštěvníci prošli celý dům až do posledního patra a získali spoustu informací – o ně i o fotky z akce se s vámi nyní rádi dělíme.
Děkujeme Marianu Liptákovi za podklady, Tomášovi Vítkovi za fotky a městskému obvodu MOaP za zpřístupnění budovy.
MRAKODRAP
Věžový dům na Ostrčilově ulici byl dokončen v roce 1968 jako experimentální bytový dům. Experimentálnost spočívala právě v jeho výšce, která byla tehdy (a vlastně i dnes) pro obytné domy úctyhodných 68 metrů. Díky tomu má dům 22 nadzemních podlaží.
FASÁDA
Původní fasáda byla zcela odlišná od té dnešní, její barva byla nebesky modrá a okna měla jiné členění. Nicméně stejně jako ta dnešní, byla i původní fasáda z takzvaných boletických panelů.
Boletické panely byly socialistickou odpovědí na skleněné americké mrakodrapy, jejich lehká závěsná konstrukce byla z vnější strany krytá lesklým sklem. Díky tomu splývala fasáda s okny a dům skutečně působil, že je celý ze skla. Stejné principy mimochodem ctí i současná fasáda. Běžně se používala na administrativních objektech, případně na objektech občanské vybavenosti. Zde byla poněkud neobvykle použita na bytový objekt z jediného důvodu – úspora váhy. Vzhledem k jeho výšce bylo potřeba co nejvíce váhu snížit.
REKONSTRUKCE
Ne každý experiment se ale povede, čehož je důkazem i náš mrakodrap. Původní světle modrá fasáda trpěla na zatékání, což značně zhoršovalo komfort v bytech. Na typickém podlaží se nacházely 4 bytové jednotky o velikosti 3+1. Díky své výšce se dům také při silném větru kýval – šlo tak pozorovat houpání lustrů a podobně. Nájemníci byli proto po několika letech vystěhováni a začala rekonstrukce budovy, která se soustředila především na fasádu.
Původní modrá fasáda byla demontována a nahrazena v 80. letech současnou tmavě červenou, která byla ještě lehčí. Zároveň bylo rozhodnuto, že dům již nebude sloužit pro bydlení, ale pro administrativní účely.
LODŽIE
Architektonicky dům spadá do pozdního internacionálního stylu, parter je prosklený a mírně ustoupený, což domu dodává na lehkosti. Obrysy domu zvýrazňuje betonový rám, ve kterém je vsazená prosklená fasáda. Korunu domu tvoří lodžie v posledním podlaží, nad kterou již není střecha. Vodorovným oživením fasád obou průčelí je i další lodžie, která se nachází v sedmém podlaží. Na fasádě si lze také všimnout vystouplých kovových pásů, které jí dodávají svislé členění.
BEZPEČNOST
Vstupní hala domu je vyzdobena nástěnnou malbou v bruselském stylu od Jiřího Jaromíra Drozda s názvem Čarovný Les. Jsou zde vysoké stropy – celé vstupní podlaží má pro lepší dojem zvýšenou konstrukční výšku. Dům obsluhují dva výtahy, jeden větší a druhý menší.
Velkou slabinou domu je požární bezpečnost. Schodiště je malé, úzké a hlavně nevětrané. To jsou ty nejhorší předpoklady pro zdárný únik před zákeřným kouřem. Projektanti se alespoň v rámci možností snažili schodiště oddělit od zbytku chodeb stěnou z luxfer – průsvitná stěna byla použita záměrně – to aby zdejší prostor nepůsobil na člověka tak stísněně. Díky absenci denního světla musí být chodba nonstop uměle osvětlena.
SKELET
I přesto, že byl objekt přestavěn na kancelářskou budovu, zůstaly dispozice bytů prakticky nepozměněny. V mnohých můžeme spatřit dokonce původní koupelnu a toaletu. Plechové dveře nad vanou vedou do obrovské instalační šachty, která je sdružená vždy pro dva byty na patře. Vedle záchodu se nachází vstup do kuchyně, v té zaujme především zděná spíž.
Konstrukce domu je skeletová, přesněji se jedná o montovaný skelet. Dům tak má sloupy, průvlaky a překlady vytvořené z železobetonových prefabrikátů, které jdou uvnitř domu dobře rozeznat. Stropy jsou řešeny tehdy nejmodernějšími stropními panely s délkou 6 metrů, které jsou vylehčeny kruhovými dutinami. Velkou zajímavostí je fakt, že konstrukční stránka je převzata z pro Ostravu typických a běžných paneláků typu V-OS. Jedná se například o věžáky na sídlišti Kamenec pod stadionem Bazaly, ale najdeme je třeba i v Porubě – Vozovně nebo na křižovatce Zábřeh – Vodárna. Nicméně běžné domy V-OS dosahovaly maximální výšky 16 nadzemních podlaží, mrakodrap jich má ještě o 6 více a jednalo se o praktický pokus, či spíše experiment, jak vysoko lze s tímto systémem stavět. Díky skeletové konstrukci mají místnosti nepravidelné tvary.
7. PATRO – TECHNICKÉ PODLAŽÍ
V tomto podlaží nejsou žádné byty. Je zde speciální vodovodní potrubí, které muselo být použito, aby se voda dostala pod správným tlakem i do nejvyšších pater.
Za prosklenou stěnou se nachází ona lodžie, která narušuje celistvost fasády. Lodžie slouží jako evakuační plošina. Tedy v případě požáru se měli lidé snažit dostat alespoň sem, nešlo-li se dostat až dolů. Z této plošiny by pak byli sneseni hasičským žebříkem s plošinou. Evakuační plošina je i na druhé straně tohoto podlaží.
16. PODLAŽÍ
Toto podlaží je magickou hranicí, protože zde končí i ty nejvyšší obytné věžáky v Ostravě. Jelikož Ostrava má hodně věžáků, přičemž hodně z nich má i maximální výšku 16 pater, mají místní hasiči k dispozici nejdelší hasičské plošiny široko daleko.
Vysoká výška je důvodem vzniku tohoto věžového domu, ale bohužel bude asi i důvodem jeho zániku. Je to právě nedostatečná požární ochrana, která může za to, že je dům prázdný. Do vyšších pater nedosáhnou hasičské plošiny a schodiště není odvětráváno. To jsou důvody, proč se postupně vyklizovala vyšší podlaží a proč dům nakonec zůstal prázdný.
OSTRAVA JAKO NA DLANI
21. patro je poslední typické podlaží mrakodrapu, zároveň se jedná i o to poslední, ve kterém staví výtahy. Následující podlaží, které je přístupné pouze po atypickém schodišťovém rameni, již byty neobsahuje. Nacházejí se v něm strojovny výtahů, proto výtahy končí zde. Dále pak společné místnosti původně určené pro schůzování nájemníků, případně nějaké kanceláře pro správce atd.
CO BUDE DÁL?
Budoucnost mrakodrapu je ve hvězdách. Správcem budovy je městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz a dle posledních informací (r. 2019) mají v plánu dům zbourat.
